Bar Sascha

8. ledna 2014 v 21:21
"Dneska večer v Sasche!" zavolala Lea na Emanuela ze svého spodního bytu. Emanuel přikývl a ani si nevzpomněl, že dnešní noc měla patřit Královně. Povečeřel s Rodrigem a když Capotito dorazil z práce, vyrazili i s Leou do baru. Bar Sascha se nachází v uličce pod Zókalem. Zdi schodiště jsou pomalovány psychedelickými výjevy a za řadou kulatých stolků se rozkládají dvě široké válendy a ještě dál za nimi, mixovací pult a maličký prostor na tancování. Nebýt tohoto prostoru, připomínal by bar spíše arabskou čajovnu, ale do čajovny má opravdu daleko. Servírují se zde alkoholické nápoje nejrůznějšího druhu a čas od času po půlnoci, když se vytříbí společnost, zavřou se okenice, zamknou vstupní dveře a v uzavřenou společnosti kolují drogy různého původu i kvality.
Gerhard, německo mexický majitel baru prodával kokain. Violante nabízela extázi a Emanuel zásoboval marihuanou. Čas od času se objevila i nějaká nová droga a kdo se nebál, tak ji ze zvědavostí vyzkoušel. Emanuel ale zůstával u své marihuany a s přivřenýma očima se bavil pozorováním nakrucujících se přítelkyň. Zde nebylo místo pro malé Korejské studentky, ani pro jejich mravné profesory.
Když Rafael zabouchal na zavřené dveře, Gerhard vykoukl přes tmavou záclonu, a když uviděl Rafaela zavolal se smíchem na společnost: "Profesor nás přišel zkontrolovat." Vio se na něj zezadu přimáčkla a nakoukla přes rameno, Gerhard nechtěně zavadil o těžkou záclonu. "Počkej vždyť nás uvidí."
"Taková čistá tvářička..chacha..měl by se vidět." Smála se Vio a tancovala jako o život, pak se otočila na bujarou společnost a pronesla: "A to víte, jak mu Emanuel ošukal Čekanku?"
Capotito ztuhnul a nevěřícně se obrátil na fotografa. Emanuel s obličejem čínského kuchaře, se rozesmátě ukláněl na všechny strany. "Pšt…pšt." Zvedal prst k ústům a naoko vážně se snažil umlčet společnost.
Gerhard se na něj otočil: "Ne vážně, ty mu chodíš za ženskýma?"
"Ale ne, on je jen velmi dobrý masér…" řechtala se Vio jako smyslů zbavená.
"Bolely jí záda a tak jsem se nabídl, že jí je namasíruji, však mě znáte, mám kouzelný ruce, ale jinak jsem neškodnej…" smál se Emanuel.
"A v tom masírování šáhl sem, šáhl tam, a holka byla slyšet otevřeným oknem až na ulici." Přidala se Lea.
"Ale zas tak dobrej nejsem," skromně se usmíval fotograf.
"Jen se nedělej, já slyšela, jak se potom rozplývala, jakej seš masér, že už jí záda ani trochu nebolí."
"Počkej, ale to říkala i před Rafaelem," nevěřícně poznamenal Capotito.
"No Capotito, já vím, že jste kamarádi, vždyť to byla jen obyčejná masáž…
trochu vnější, trochu vnitřní…" Lea vybuchla smíchem.
Capotito se zaraženě díval z Emanuela na Leu a z Lei zase zpátky na pochechtávajícího se Emanuela.
Lea to zpozorovala a zvážněla. Pak objala vysokého Capotita kolem ramen a zašeptala: "snad by sis nemyslel…"
"A proč ne?" zadíval se jí vážně do zúžených očí.
"S Emanem?" a Lea se znovu rozesmála.
Rafael zatím postával před zavřenými dveřmi Saschi. Věděl, že jsou všichni nahoře a taky věděl, že ho dovnitř asi nepustí. Přesto ještě jednou zazvonil. Nahoře v okně se lehce zachvěla záclona. To zas je asi mejdan, pomyslel si, tři dny o nich nebude vědět. Otočil se a pomalým krokem zamířil domů. Po půlnoci už moc barů otevřených nezůstávalo. Vánek mu čechral šedivé vlasy a na tvář dopadla první kapka. To už je tolik? Podíval se na hodinky. Za deset jedna. Rafael zrychlil krok. Tak rychle domů, než začne pršet.
Na náměstí uviděl ubrečenou Královnu. Vzal ji kolem ramen a odvezl na Monte Taxco. Dívka se třásla, když ji vedl za ruku na tmavé golfové hřiště, občas se ohlídla zpátky k zaparkovanému autu, jako by se chtěla vrátit, ale poslušně následovala učitele. Za přistávací dráhou roztáhl deku a položil ji na zem. Zde daleko od světel města, i od světel horského hotelu, byla obloha nejkrásnější, posetá miliony hvězd, bez mraků a se zvuky nočních živočichů. Sem chodil, když hledal inspiraci, nebo když jen nemohl spát. Sem vodil své budoucí přítelkyně, protože ta magická krása hvězdného nebe nikdy nezklamala.
"To je krása!" vydechla Královna a přimáčkla se k Rafaelovi. Nemohl to zastavit.
Byl zasažen tou krásou také. Krásou a blízkou přítomností mladé dívky.
"Maestro!" vykřikla tiše do noci Královna a odtáhla se.
Natáhl ruku a přitáhl ji zpátky: "Vzrušuješ mě!" na chvíli se odmlčel: " Cítíš jak moc?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama