Casting

5. září 2015 v 20:14
Mário s Manuelem uspořádali casting na budoucí modelky. Manuel si na počítači vytiskl formuláře zahrnující důležité informace jako jméno, příjmení, věk, výška, váha, míra v pase, přes prsa a přes boky. Bylo tam samozřejmě také místo na adresu, telefon a podpis zákonného zástupce.
Pak sedli do auta a vyrazili do Igualy. Arachely několik dní dopředu polepila sloupy elektrického vedení plakátky, které zvaly dívky od 15 do 20 na ranč dona Odilona.
Ranč se nacházel na okraji Igualy na výpadovce na Chilpancingo. Ze silnice byla vidět jen vysoká zeď a uprostřed ní velká vrata. Auto zajelo dovnitř a zaparkovalo. Cesta vedla k domu kolem desetimetrového bazénu. Před domem byly nachystané stoly a židle, přesně pro čtyři důležité porodce: Mária, Manuela, Odilona a Arachely.
Otilý porotce Odilon vyšel z domu s širokým usměvem na rtech a rozpřaženýma rukama: "Vítejte amigos", objal Mária a vlepil mu mlaskavou pusu na tvář, pak se obrátil na Manuela a přivítání zopakoval.
"Už mám všechno nachystaný, teď jenom kolik se jich sejde. Dáte si pivo?"
"To se ani neptej," usmál se Mário a vytáhl z brašny zrcadlovku. Manuel narovnal na stůl přihlášky pro budoucí modelky, přesně do tří hromádek, kdyby bylo potřeba. "Pujč nám tři tužky," křikl dovnitř domu.

O třicet minut později Arachely otevřela bránu a vpustila dovnitř první čekající. Manuel byl trošku nervozní a nedočkavě rukou zajžděl ke kapse, kde měl schovaný dvě cigára. Ale věděl, že jejich čas příjde až i ta poslední dychtivka odejde.
Dívek, které by přišly samy, bylo po málu, většinou je doprovázela mamá nebo rovnou celá rodina. Dívka se postavila ke stolu a Manuel nebo Odilon s ní začali vyplňovat dotazník. Arachely přeměřovala důležizé partie dívek a sudí po očku nenápadně pozorovali. Mário mezitím každou dívku fotil.
"A na co je vlastně tenhle casting," zeptala se postarší kulatá seňora.
"No, casting..." začala Arachely a pak se otočila o pomoc na Manuela.
"Víte paní, tenhle casting je na uměleckou fotografickou sérii támhle Mária," a ukázal směrem k fotografujícímu umělci.
"A to je kdo?"
"Mario de la Vedova!, jeden z předních evropských moderních umělců. Ale toho určitě musíte znát."
Seňora chvíli zaraženě přemýšlela, ale pak se usmála: "Ale to víte že, jo. A co ho sem vlastně přivádí?"
"Víte on slyšel o tom, jaké máme taky v Mexiku krásné dívky, a zvláště zde v Iguale. No, však jenom Vaše dcera, to je krasavice. Ale jen tak mezi námi dvěma, ona má velký, ale velký potenciál prosadit se jako modelka, ale ne jenom tady v Iguale, ale na celorepublikový úrovni!" , završil významně zvýšeným hlasem.
"Myslíte? No je pěkná, to víte já jsem za mlada také nebyla k zahození," zasmála se, ale pak se opět zamračila: "A vy jste vlastně kdo?"
"Dovolte mi, abych se představil. Jsem Manuel Orengo, fotograf."
"Áa" uznale pokývala hlavou.
"Víte, my si zde společně s Máriem uděláme takovou databazi modelek a pak, když budete souhlasit, tak..., víte já fotím pro velké šperkařské společnosti a ty vyžadují precizní práci zkušených modelek.Samozřejmě na kráse také záleží, ale nemůžete tam přijít, když neumíte nic. Tyhle dívky tady ale mají velký potenciál a s trochou práce a snažení se mohou dostat k velmi výnosné práci a to víte, já mám v hlavním městě hodně známých."
"Tak to jo, to ona by holka byla moc spokojená. Víte ona ani moc nejí, jen aby byla tak štíhlá, jako to modelky v časopisech."
"No, já si myslím," sklonil hlavu ke svým poznámkám: "že má perfektní míry."

"Tak na zdraví, chlapi," Odilon zvedl pivo a půlku vypil jedním tahem: "to mám ale žízeň. Nechcete se vykoupat?"
"To je skvělý nápad, co Arachely? Máš s sebou plavky?"usmál se Mário na kamarádku.
"Jasně, však mi Odi říkal, ať na ně nezapomenu."
"A co, jak jste ty holky dneska viděli?"
"Že vůbec někdo přišel," zasmál se Manuel a spokojeně vyfukoval bělavý dým: " moc jsem tomu nevěřil?"
"a proč ne?" ohradil se Mario: " holek, co si myslí, že můžou bejt modelkama, je všude dost."
"to máš teda pravdu. Ale zrovna tady moc široký výběr není. Která se Vám líbila?"
"Na mě byly moc hubený," pokrčil rameny Odilon: "a taky moc děti."
"To mě se líbily ty sestry," řekl Mario: "ta nejstarší je sice už moc stará... Kolik že jí je let?"
Manuel se rychle podíval do svých papírů: "Ocampo, že? Silvia nebo Mariana?"
"já myslím, že to byla Mariana." ozvala se Arachely.
"Ne, určitě Silvia," přidal se Mario: "Však to máš napsaný, najdi obě!"
"Tady to mám. Tak Silvia 19 roků a Mariana 17."
"Vidíš, ta nejstarší je Silvie," obrátil se Mario na Arachely: "taková nijaká, no prostě stará. Ale ta maličká, ta jak jí je patnáct let, tak ta je moc pěkná."
"Mě se víc líbila Mariana. Je z nich nejvyšší a asi jediná, kterou bych mohl ještě na něco využít."
"Však až vyvoláme fotky, tak uvidíme, jak jsou fotogenický. Já bych bral takový čtyři nebo pět. A tyhle sestřičky nejsou vůbec k zahození. V podstatě všechny tři."
"Pojďtě ke stolům," ozval se od domu hlas doni Clarrisy: "Maso už je hotový. Za chvíli budu nosit na stůl!"
"Tak ať nám nevychladne," usmál se Odilon a klátivým krokem vyrazil k domu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama