Taxco

23. března 2017 v 20:33 | Demorales
Do Taxca mě spíš jak toulavé boty dostrkal sám osud, toto horské městečko totiž nebylo ani cílem mé cesty ani jednou z plánovaných zastávek.
Kodrcavou cestu autobusem mezi nížinnou Igualou a mnohem výše položeným Taxkem jsem strávila na záchodě. Ostré zatáčky v nepřetržitém stoupání byly pro můj žaludek nepřekonatelné, byly nejhorší z celého Mexika, a tohoto stavu jsem se nezbavila při žádné z mých cest v následujících čtyřech letech.
Vystoupila jsem z autobusu a stála v samém středu obrovského mraveniště. Přede mnou se zvedaly do výše někde oprýskané, jinde bíle obílené domy; poskládané jeden na druhém vršily se skoro až do nebes. Stále ještě slyším ten zvonivý ruch lidí pobíhajících v organizovaném chaosu, troubení aut jedno na druhé, výkřiky pouličních prodavačů, štěbetání všudypřítomných ptáků a kňučení pouličních psů, kteří se tu a tam připletli někomu pod nohy. Stála jsem tam v ranním slunci s krosnou na zádech a s údivem pozorovala nečekanou krásu tohoto koloniálního horského městečka. Zamilovala jsem se na první pohled, na první poslech, na první pocit.
Taxco na mě vždy působilo tak, jako by se v něm sbíhaly nitky z celého světa. Cesty, které přiváděly nekonečné davy lidí dychtících po neopakovatelných zážitcích, hlubokých přátelstvích a kreativním prostředí. A opravdu, ti, kteří sem přijeli, v mnoha případech zůstali natrvalo nebo se následně vraceli v pravidelných intervalích. Kosmopolitnost tohoto místa byla a je duchem, jenž je cítit v každém koutě, v každém domě i té nejužší a nejtmavší uličce. Ulice jsou dlážděné mramorem z nedalekých lomů, historické budovy pamatují první Cortésovy vojáky a jejich zdi tvoří kameny z rozebraných aztéckých pyramid. Za každým člověkem je nějaký příběh a já jsem vždy napjatě poslouchala vyprávění o lidech i těch dávno již mrtvých, kteří formovali toto město; účastnila jsem se filozofických debat v setmělých atriích restaurací i na terasách zalitých ranním sluncem s výhledem na vzdálené vrcholky hor, pozorovala divoké oslavy zpestřené barevnymi nočními ohňostroji a byla součástí setkání moderních umělců.
Taxco obejmulo svou přátelskou náručí každého, od prezidentů a politiků přes herce, zpěváky, malíře, sochaře a další přistěhovalce. Obejmulo i mě a tak, aby se příběhy dávno minulé neztratily v proudu času, rozhodla jsem se je zde zachytit v chronologickém pořadí. Ne vše, co zde uvedu musí být nutně 100% historicky správné, základem budou mé vzpomínky a vyprávění blízkých osob doplněné o veřejně dostupné informace. Chtěla bych se zde pokusit vytvořit obraz o místu, tak jak jej nosím v srdci. Snad se mi to podaří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama