Guerrero - válečník

17. dubna 2017 v 20:13 | Demorales
Svobodný a svrchovaný stát Guerrero, jak zní jeho oficiální název, je jedním z 31 států Spojených států mexických a spolu s Federálním distriktem tvoří 32 federálních entit Mexika. Hlavním městem je Chilpancingo a největším a asi i nejznámějším místem pobřežní Acapulco. Stát se nachází na jihozápadě Mexika a hraničí se státy Michoacán, México, Morelos, Puebla a Oaxaca, a na západě s Tichým oceánem. Počítá se, že má přes tři a půl milionu obyvatel soustředěných hlavně v několika větších městech.
Nedávno jsem hledala jméno otce meztické populace, jak je nazýván španělský námořník počátku 16. století Gonzalo Guerrero a dostala jsem odpověď, že podle něj byl stát Guerrero pojmenován.
Tak takhle ne! Stát Guerrero je nazván podle Vincenta Guerrery, druhého mexického prezidenta. Tím je také jediným mexickým státem pojmenovaným po prezidentovi. Vincente Guerrero se vyznamenal v Mexické válce za nezávislost z počátku 19. století. Určitě zajímavá osobnost, ale když už jsem zde zmínila Gonzala Guerrera, otce prvních rozpoznaných meztických dětí na americkém kontinentě, tak mi nedá rozepsat se o něm trochu více, i když s mým tématem slavných osobností v Taxku nemá vůbec ale vůbec (až na jméno ovšem) nic společného. Ostatně Gonzalo je pro mě vedle doni Mariny, slavně neslavné Malinche, Cortésovy osobní překladatelky, milenky a matky jeho dítěte, jednou z nejzajímavějších osobností ranné španělsko-mexické historie.
V roce 1511 se plavilo 16 mužů a dvě ženy z Panamy do Santa Dominga. U po břeží Yucatánu loď narazila na písečný pruh a potopila se. Námořníci se sice zachránili na záchraných člunech, ale na Kubu ani Jamaiku, jak chtěli, nedopádlovali. Silný protiproud je hnal na pobřeží do té doby neobjevené pevniny. Místní Mayové je hned zajali a několik z nich skončilo na obětních kamenech. Ostatní v průběhu let pomřeli na různé choroby. V roce 1519, kdy u stejného pobřeží zakotvil Hernán Cortés se svojí dobyvatelskou armádou, už žili jen dva: Geronimo de Aguilar a Gonzalo Guerreo, známý též jako Gonzalo Marinero (Gonzalo Námořník), Gonzalo de Aroca nebo Gonzalo de Aroza. (Je fakt, že v té době ještě neexistovali tak dokonalé registry narození a tak vlastně nikdo moc dobře nevěděl, jak se jmenoval, nehledě na to, že se jména ještě v průběhu života různě upravovala. Vlastně i Hernán Cortés je veden ve vlastních dopisech španělským vládcům někdy jako Hernán, jindy jako Fernando nebo Hernando.)
Hernán Cortés znal legendu o bílých vousatých mužích žijících mezi indiány a počítal celkem správně, že to budou ztroskotanci s předcházejích objevitelských výprav. První pochytané indiány vybavil proto španělsky psanými dopisy adresovanými těmto bílým mužům. Počítal, že by jich mělo být sedm. Na dopis ale reagoval jen jediný a to jeden ze dvou v té době ještě žijících zajatců, Geronimo de Aguilar, který na ukradené kanoi doplul až k ukotvené lodi. Hernán dobře popsal svoji polohu, to ale nepřesvědčilo Gonzala.
Gonzalo si totiž za osm let strávených v zajetí dokázal vydobýt nejen svobodu ale i postavení výborného kmenového válečníka. Na rozdíl od Geronima, který byl mnich vázaný slibem sexuální abstence a své silné víry, Gonzalo přijal víru svého kmene, stejně jako přijal za ženu dceru náčelníka a stal se jedním z předních mužů svého nového lidu. Na žádost Geronima, aby ho doprovodil zpátky ke svým, odtušil, že nemůže opustit svoji ženu a své krásné děti ( v té době měl tři) a že si nedokáže představit, co by na jeho nový potetovaný a propiercingovaný zjev řekli křesťaňští krajané. Geronimo se tedy vypravil sám. Za dlouhá léta strávená v zajetí se naučil mayskému jazyku a spolu s doňou Marinou, která ovládala mayštinu a náhuatl, sloužili Cortésovi jako věrní tlumočníci při jeho cestě za dobytím nejbojovnějšího impéria Ameriky té doby.
Gonzalo Guerrero zůstal se svým kmenem a věrně až do své smrti kolem roku 1536 bojoval po jeho boku a boku ostatních kmenů proti nenasytným španělům.
Cortés se brzy dozvěděl, že za mnohými mayskými vítězstvími stojí trénink Gonzala Válečníka. Proto vydal příkaz tohoto zajmout, což se ale nikdy nepodařilo. Nahé potetované tělo španělského válečníka bylo nalezeno mezi mrtvými po bitvě mezi španěly a Cicumbou u města Ticamaya v dnešním Hondurasu, v roce 1536, i když některé prameny uvádějí jeho smrt již před rokem 1532.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama