Květen 2017

Alexander von Humbolt a Cuernavaca

17. května 2017 v 21:50 | Demorales
Tazqueňané jsou ohromně hrdí na to, že slavný Humbolt navštívil jejich město, i když zde strávil vlastně jen pár hodin. Jedna jediná noc strávená v dřívější Casa Villanueva na cestě po Novém Španělsku stačila na to, aby byl dům přejmenován na Humboltův dům, Casa Humbolt, ulice na Humboltovu ulici, Calle Humbolt, a ten nezapomenutelný den, 5. dubna byl navěky oslavován jako Humboltův den. Ne, nepřeháním. Humbolt zde opravdu strávil jen jednu jedinou noc z 5. na 6. dubna 1803, s nikým významným se nesetkal, nic neobjevil, nic neprozkoumal, pravděpodobně si jen lehl a unaven po dlouhém putování rychle usnul.
Anebo možná ne, možná se vypravil do nočních ulic provázen věrnými přáteli spolucestovateli, možná byl sám pozván obyvateli města na jednu z mnoha místních oslav, možná se po výtečné večeři, opojen vínem, teplem a laskavostí místních obyvatel, na jednu noc zamiloval do mladé černooké míšenky a strávil v místním hotelu tak nezapomenutelnou noc, že její dozvuk zní v okolních ulicích a stále ještě rozechvívá srdce tazqueňanů.
Humbolt je osobností tak významnou, že Casa Humbolt je prý jedním z lákadel, které do města přitahují turisty z Evropy. I když já osobně jsem se s nikým, kdo by tuto "přírodovědnou a zeměpisnou senzaci" opravdu vyhledával, nesetkala. Dům stojí stále na stejném místě, bohatě zdobený a udržovaný slouží dnes jako Muzeum umění místokrálovského období.

Friedrich Wilhelm Heinrich Alexander svobodný pán z Humboltu, nebo také Alexander von Humbolt, či španělsky Alejandro de Humbolt se narodil 14.9.1769 a zemřel ve velmi požehnaném věku 90 let 6.5.1859. Byl německým přírodovědcem, cestovatelem, geografem, oceánologem, vulkanologem, meteorologem, zoologem a určitě ještě mnoho dalším -logem či -grafem. Zkrátka to byl pan vědec, který zcestoval půl světa, objevil mnoho věcí, o všem psal a to nejen vědecky, nýbrž také populárně-naučně. Je považován za spoluzakladatele geografie jako vědy. Procestoval Evropu, Asii a Střední a Jižní Ameriku.
Jeho cesta po Latinské Americe trvala pět let od roku 1799 do roku 1804. Se souhlasem Španělské Koruny se vypravil spolu s přítelem Aimé Bonplandem na lodi trefně pojmenované "Pizarro" do Venezuely, odkud následující rok zamířil na Kubu. V letech 1801-1803 pobýval v dnešní Kolumbii, Ekvádoru a Peru. V roce 1803 dorazil do Mexika. Jeho zájmy byly tak obsáhlé, že zahrnovaly i historii amerického kontinentu, jeho indiánských civilizací a kultur. Zápisky z jeho cest, byly vydávány ve velkých nákladech mnoho let i po jeho smrti a vedly k znovuobnovení zájmu Evropanů o Americký kontinent, proto se mu ve své době přezdívalo "znovuobjevitel Ameriky" nebo také "druhý Kolumbus".

A když už píšu o Alexandrovi von Humbolt, tak zákonitě musím zmínit i Cuernavaku. Cuernavaca je město ležící na půl cesty mezi Taxkem a Mexikem. Už jsem se o ní lehce zmínila v článku o José Bordovi či Hernánu Cortésovi, ale až slavný pan Humbolt mě nutí rozepsat se více. Při své návštěvě roku 1804 ji totiž pojmenoval "Městem věčného jara". Toto pojmenování zůstalo dodnes ve znaku města, které bylo už v předkolumbovských dobách považováno za ráj na zemi. Aztéčtí tlatoani zde měli svá letní sídla, Cortés si zde vybudoval svůj palác jako centrum španělského místokrálovství, stejně jako další bohatí španělé nebo kreolové, i ti v následujících stoletích utíkali z hlavního města do tohoto poklidného místa s věčně příjemným počasím a bohatou zelení. Po roce 1985, po silném destruktivním zemětřesení v hlavním městě, se Cuernavaca rozrostla ještě více o ty, kteří měli na to se přestěhovat do stabilnějšího místa vzdáleného jen pár kilometrů.
Jméno Cuernavaca možná působí indiánsky je ale překroucením původního názvu místa "Cuauhnáhuac", které v náhuátlu znamenalo "lesnaté místo". Založené pravděpodobně indiány tlahuicas, okolí města nese znaky olméckého a toltéckého osídlení.
Nachází se ve výšce 1380 až 1800 metrů nad mořem, které mu zajišťují příjemně teplé, polovlhké počasí, které v létě nepřesáhne 34 stupňů a v zimě se drží kolem 10 stupňů.
Období dešťů, které zde trvá od května do října, se vyznačuje bohatými srážkami převážně ale v noci. To je zajímavá věc. I Taxco bylo pro mě rájem na zemi, přes den slunečné a přes noc deštivé. Ráno se člověk probudil do ulic umytých nočním deštěm, do čistého provoněného povětří. V Taxku ale začínalo pršet pravidelně vždy v jednu hodinu v noci. Stalo se to takovým mým rituálem překvapovat zahraniční studenty přesným odhadem začátku deště. A ten mě nikdy nezklamal. Byl přesný jako hodinky. Meteorolog nejsem, rosnička už vůbec ne, takže přesný důvod nevím, ale bylo mi řečeno, že déšť přicházel od Mexického zálivu, od Veracruz; první spad probíhal v Mexico City tak kolem desáté, o půl dvanácté pršelo v Cuernavace a v jednu se mraky dopršely v Taxku. A pokud náhodou jim ještě něco zbylo, tak ve dvě hodiny doputovaly do Igualy. Ta na tom byla ale nejhůře, nízko položenému polopouštnímu městu totiž vodu ubírají Tazqueňské hory.
Architektonicky a archeologicky je Cuernavaca místěm určitě zajímavým. Za nejstarší stojící budovu je považován Cortésův palác postavený v následujících letech po konquistě. Postaven byl na předkolumbovských pyramidách a na jeho stavbu byly použity kameny z původního paláce Tlahuiků, proto jeho černo kamené zdi tak podobné Bordově domu v Taxku či kostelu na Náměstí tří kultur v hlavním městě. Palác dnes slouží hlavně jako muzeum a kulturní centrum.
Cuernavacká katedrála byla postavena v roce 1537 jako pátá katolická stavba na nově objeveném území.
Bordova zahrada (Jardín Borda), původně Bordův palác postavený Taxqueňským mecenášem, jako letní odpočinkové sídlo, si vybral ke svému odpočinku i císař Maxmilián Habsburský a jeho žena Charlota. Dnes je botanickou zahradou, zaměřenou na floru a faunu Cuernavaky a jejího okolí.
Juarezova zahrada (Jardín Juárez), dříve Maxmiliánovo náměstí je malé náměstí nedaleko vládního paláce. Mezi lidmi je známější pod jménem "Altánek" (Kiosco) podle vyvýšeného altánku ve svém centru, který navrhl sám Gustav Eiffel.

V nedalekém okolí se nachází tři velmi zajímavá místa: Las Estacas, El Xochicalco a Hotel La Casa de los árboles.
Las Estacas je odpočinkový park v údolí pod Cuernavakou, schovaný hluboko v lesích. Dovnitř se vstupuje na základě celodenního vstupného a nabízí klidné bezpečné místo ke kempování, stanování, nebo chatkování. Celým parkem protéká nehluboká říčka přizpůsobená plavcům; u jejího pramene se nachází hluboká tůň, ideální ke skokům.
El Xochicalco je archeologické místo, velmi dobře zachovalé politické, kulturní a náboženské centrum z období mezi lety 650 až 900, místo ne moc často zmiňované v turistických průvodcích. Jeho návštěvnost se nedá srovnávat s návštěvností velkých pyramidových center jako Teotihuacán, Monte Albán nebo Palenque, jeho význam a krása je ale určitě srovnatelná.
A na závěr trošku odskočím, když zmíním Hotel La Casa de los árboles, který se pyšní nejen krásným prostředím plným zeleně a výbornou kuchyní, ale hlavně obrovskými starými stromy v jejichž korunách jsou postavené luxusní chatky pro romantické víkendy.
Všechny tři místa jsou populární mezi mexickou střední a vyšší třídou, která si je žárlivě střeží před davy procházejících zahraničních turistů.

Bordův "zlatý" důl

2. května 2017 v 21:04 | Demorales
Joseph Gouaux de Laborde Sánchez, známější pod španělským jménem José de la Borda, se narodil někdy na přelomu 17. a 18. století. Stejně jako není známé přesné datum jeho narození, tak není známé ani místo, předpokládá se ale, že to bylo někde na francouzko-španělském pohraničí. Po otci francouz, po matce španěl, vydal se v roce 1716 na cestu, která ho přivedla až k pozici nejbohatšího muže Nového Španělska.
Josého o osm let starší bratr Francisko, se počátkem 18. století vypravil do Nového světa s vidinou snadného zbohatnutí v Taxkeňských stříbrných dolech. Štěstí mu přálo a již brzy byl majitelem výnosného dolu La Lajuela v nedalekém Tehuilotepeku. Taxkeňské doly této doby byly nejbohatší z celého Mexika, těžilo se v nich vedle stříbra, také železo, zlato a další vzácné kovy. V té době doplouvá do Ameriky i jeho mladší bratr José. Je mu 17 let a během následujících let pracuje v dole svého bratra, aby o šestnáct let později, v roce 1734, otevřel nedaleko v Tlalpujahui vlastní výnosný důl. Stříbrné žíly jsou bohaté a José brzy dokáže zabezpečit ženu a dvě děti. Nově otevřené doly na severu Mexika ve státě Zacatecas svými výnosy ale brzy zastíní produkci Taxka. Nečekaná změna přichází s rokem 1738, kdy Francisko umírá a José se stává majitelem jeho dolu. Nařizuje hlubinný průzkum La Lajuely, kde o tři roky později objevuje nejbohatší stříbrnou žílu své doby pojmenovanou San Ignacio. Z Josého se stává tak bohatý muž, že se rozhodne v duchu hesla, které jeho rod přijme: "Bůh dal Bordovi, Borda dá Bohu", postavit v Taxku nejskvělejší kostel své doby. Jeho stavba trvá rovných deset let a podílí se na ní nepřednější architekti a stavitelé Španělska. Bohatství žíly San Ignacio ale trvá jen devět let a Borda pomalu spěje k bankrotu. Kostel sv. Prisky a sv. Sebastiána, růžová dominanta města, která je vidět snad ze všech jeho koutů, je dokončena jen díky vysokým půjčkám, které ale Borda nemůže splácet.
Odchází tedy na sever do bohatých oblastí státu Zacatecas, kde z posledních peněz otevírá nový důl. Ne každému Bůh přeje dvakrát, ne každý má tolik štěstí, ale Borda dozajista ano. Znovu naráží na extra bohatou žílu a znovu se stává jedním z nejbohatších mužů země. Léta důlních prací a vystavení rtuti, mezi jinými kovy, ale jeho zdraví silně podkopala, a tak ve chvíli, kdy cítí, že jeho čas přichází, se vydává na cestu zpět do Taxka, města, které tolik miloval a se kterým byl hluboce spojen. Po cestě se zastavuje v blízké Cuernavace, kde je jeho syn Manuel knězem. Manuel otce s podlomeným zdravím od další cesty zrazuje a tak José Borda naposledy vydechne ne v milovaném Taxku, ale v blízkosti svého syna, ve svém Cuernavackém domě v roce 1778.

Se jménem Josého Bordy je v Taxku spojeno mnoho míst. Zajisté nejznámější, nejviditelnější a nejkrásnější je kostel sv. Prisky a sv. Sebastiana na hlavním Taxkeňském náměstí, Bordově náměstí, Plaza Borda, známějším pod názvem Zócalo. Postavený mezi lety 1548 a 1558 v barokním a churriguereskním stylu (churrigueresco je španělskou variací Baroka, charakterizovanou silným zdobením a ornamentálností) pod vedením španělských architektů Cayetana de Siguenzy a Juliána Caballera.
Oltářní obrazy jsou dílem zapoteckého indiána Miguela Cabrery narozeného v Oaxace. A tady přichází první český dotyk, první obraz zleva při vstupu do kostela znázorňuje totiž českého světce Jana Nepomuckého (Juan Nepomuceno).
Po dokončení Kostela sv. Prisky, nechal Borda na stejném náměstí postavit i dům pro svou rodinu. Datovaný k roku 1759 je také on stále dominantou města. Jeho kamená vysoká zeď po levé straně při příjezdu k náměstí, vyvolává svým stylem vzpomínku na Cortésův palác v Cuernavace. Říká se, že Borda chtěl Cortése překonat a postavit si honosnější domy (a také více jich). Casa Borda, Bordův dům, dnes slouží jako Kulturní centrum města. Pořádají se v něm umělecké kurzy, taneční hodiny, výstavy a přednášky, také je sídlem každoroční soutěže o nejkrásnější stříbrařský a šperkařský výrobek, soutěže, která na jeden prosincový týden řídí život všech obyvatel města. Výsledná oceněná díla jsou následně vystavena právě v horním patře Bordova domu.
V Taxku nechybí samozřejmě ani Bordův hotel, Hotel De la Borda, který ale již nese jen jeho jméno.
V nedaleké Cuernavace si po vzoru mocných své i předcházející doby nechal Borda postavit palác. Bordův dům, Casa Borda, jak byly všechny Bordovy domy pojmenovány, již ale nestojí. Bordův syn Manuel nechal terény upravit podle svého botanického gusta a od té doby až do dnes jsou známé a návštěvníky vyhledávané jako Bordovy zahrady, Jardín Borda, osazené mnoha krásnýma a pro nás exotickými květinami a rostlinami.
Bordův dům, Casa Borda, stojí ale také v hlavním městě. Rozložitý palác v centru nedaleko Zócala, na Maderově třídě, byl ale dokončen až po Bordově smrti. Jeho stavba začala roku 1775 a měla být nejdůležitější odpočinkovou stavbou Mexického centra s patiem o velikosti Zócala malé mexické vesnice.

________________
Prameny:
José de la Borda, benefactor de Taxco od Sofie Mireles Gavito, http://www.lavozdelnorte.com.mx/seminario/2013/11/24/jose-de-la-borda-benefactor-de-taxco/
Http://www.lajornadaguerrero.com.mx/2010/06/13/index.php?section=opinion&article=002a1soc
https://es.m.wikipedia.org/wiki/Jose_de_la_Borda