Bordův "zlatý" důl

2. května 2017 v 21:04 | Demorales
Joseph Gouaux de Laborde Sánchez, známější pod španělským jménem José de la Borda, se narodil někdy na přelomu 17. a 18. století. Stejně jako není známé přesné datum jeho narození, tak není známé ani místo, předpokládá se ale, že to bylo někde na francouzko-španělském pohraničí. Po otci francouz, po matce španěl, vydal se v roce 1716 na cestu, která ho přivedla až k pozici nejbohatšího muže Nového Španělska.
Josého o osm let starší bratr Francisko, se počátkem 18. století vypravil do Nového světa s vidinou snadného zbohatnutí v Taxkeňských stříbrných dolech. Štěstí mu přálo a již brzy byl majitelem výnosného dolu La Lajuela v nedalekém Tehuilotepeku. Taxkeňské doly této doby byly nejbohatší z celého Mexika, těžilo se v nich vedle stříbra, také železo, zlato a další vzácné kovy. V té době doplouvá do Ameriky i jeho mladší bratr José. Je mu 17 let a během následujících let pracuje v dole svého bratra, aby o šestnáct let později, v roce 1734, otevřel nedaleko v Tlalpujahui vlastní výnosný důl. Stříbrné žíly jsou bohaté a José brzy dokáže zabezpečit ženu a dvě děti. Nově otevřené doly na severu Mexika ve státě Zacatecas svými výnosy ale brzy zastíní produkci Taxka. Nečekaná změna přichází s rokem 1738, kdy Francisko umírá a José se stává majitelem jeho dolu. Nařizuje hlubinný průzkum La Lajuely, kde o tři roky později objevuje nejbohatší stříbrnou žílu své doby pojmenovanou San Ignacio. Z Josého se stává tak bohatý muž, že se rozhodne v duchu hesla, které jeho rod přijme: "Bůh dal Bordovi, Borda dá Bohu", postavit v Taxku nejskvělejší kostel své doby. Jeho stavba trvá rovných deset let a podílí se na ní nepřednější architekti a stavitelé Španělska. Bohatství žíly San Ignacio ale trvá jen devět let a Borda pomalu spěje k bankrotu. Kostel sv. Prisky a sv. Sebastiána, růžová dominanta města, která je vidět snad ze všech jeho koutů, je dokončena jen díky vysokým půjčkám, které ale Borda nemůže splácet.
Odchází tedy na sever do bohatých oblastí státu Zacatecas, kde z posledních peněz otevírá nový důl. Ne každému Bůh přeje dvakrát, ne každý má tolik štěstí, ale Borda dozajista ano. Znovu naráží na extra bohatou žílu a znovu se stává jedním z nejbohatších mužů země. Léta důlních prací a vystavení rtuti, mezi jinými kovy, ale jeho zdraví silně podkopala, a tak ve chvíli, kdy cítí, že jeho čas přichází, se vydává na cestu zpět do Taxka, města, které tolik miloval a se kterým byl hluboce spojen. Po cestě se zastavuje v blízké Cuernavace, kde je jeho syn Manuel knězem. Manuel otce s podlomeným zdravím od další cesty zrazuje a tak José Borda naposledy vydechne ne v milovaném Taxku, ale v blízkosti svého syna, ve svém Cuernavackém domě v roce 1778.

Se jménem Josého Bordy je v Taxku spojeno mnoho míst. Zajisté nejznámější, nejviditelnější a nejkrásnější je kostel sv. Prisky a sv. Sebastiana na hlavním Taxkeňském náměstí, Bordově náměstí, Plaza Borda, známějším pod názvem Zócalo. Postavený mezi lety 1548 a 1558 v barokním a churriguereskním stylu (churrigueresco je španělskou variací Baroka, charakterizovanou silným zdobením a ornamentálností) pod vedením španělských architektů Cayetana de Siguenzy a Juliána Caballera.
Oltářní obrazy jsou dílem zapoteckého indiána Miguela Cabrery narozeného v Oaxace. A tady přichází první český dotyk, první obraz zleva při vstupu do kostela znázorňuje totiž českého světce Jana Nepomuckého (Juan Nepomuceno).
Po dokončení Kostela sv. Prisky, nechal Borda na stejném náměstí postavit i dům pro svou rodinu. Datovaný k roku 1759 je také on stále dominantou města. Jeho kamená vysoká zeď po levé straně při příjezdu k náměstí, vyvolává svým stylem vzpomínku na Cortésův palác v Cuernavace. Říká se, že Borda chtěl Cortése překonat a postavit si honosnější domy (a také více jich). Casa Borda, Bordův dům, dnes slouží jako Kulturní centrum města. Pořádají se v něm umělecké kurzy, taneční hodiny, výstavy a přednášky, také je sídlem každoroční soutěže o nejkrásnější stříbrařský a šperkařský výrobek, soutěže, která na jeden prosincový týden řídí život všech obyvatel města. Výsledná oceněná díla jsou následně vystavena právě v horním patře Bordova domu.
V Taxku nechybí samozřejmě ani Bordův hotel, Hotel De la Borda, který ale již nese jen jeho jméno.
V nedaleké Cuernavace si po vzoru mocných své i předcházející doby nechal Borda postavit palác. Bordův dům, Casa Borda, jak byly všechny Bordovy domy pojmenovány, již ale nestojí. Bordův syn Manuel nechal terény upravit podle svého botanického gusta a od té doby až do dnes jsou známé a návštěvníky vyhledávané jako Bordovy zahrady, Jardín Borda, osazené mnoha krásnýma a pro nás exotickými květinami a rostlinami.
Bordův dům, Casa Borda, stojí ale také v hlavním městě. Rozložitý palác v centru nedaleko Zócala, na Maderově třídě, byl ale dokončen až po Bordově smrti. Jeho stavba začala roku 1775 a měla být nejdůležitější odpočinkovou stavbou Mexického centra s patiem o velikosti Zócala malé mexické vesnice.

________________
Prameny:
José de la Borda, benefactor de Taxco od Sofie Mireles Gavito, http://www.lavozdelnorte.com.mx/seminario/2013/11/24/jose-de-la-borda-benefactor-de-taxco/
Http://www.lajornadaguerrero.com.mx/2010/06/13/index.php?section=opinion&article=002a1soc
https://es.m.wikipedia.org/wiki/Jose_de_la_Borda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama